​Pavel Svoboda: Pro mentálně postižené děti jsou ideální hravé sporty

Pocit úspěchu je k nezaplacení. A právě sport představuje pro mentálně postižené děti jednu z mála možností, jak si tenhle pocit užít. „Mohou prožít krásné chvíle, kdy jsou pro své okolí skutečné jedničky,“ říká PaedDr. Pavel Svoboda, předseda Českého svazu mentálně postižených sportovců a zároveň ředitel Speciální základní školy v Hradci Králové.

Jaká jsou obecná specifika sportu handicapovaných dětí?

Záleží samozřejmě na typu handicapu, ale co se týče dětí s mentálním postižením, jde o to, že takové postižení se prolíná celou osobností. Volní vlastnosti, vytrvalost, cílevědomost – to všechno je deformováno. Proto není možný trénink bez trenérů a doprovodných osob, děti se nejsou schopné připravovat samy.

Dá se říct, že sport je ideální prostředek k začleňování?

Svým způsobem připravujeme děti pro další život. U těch, které trénují dlouho, jsou vidět posuny. Všechny ty věci, o kterých jsem mluvil, se dají sportem opravdu významně zlepšit. Snem každého z nás pak je, aby si děti nesly svůj sport dál, abychom v nich probudili celoživotní zálibu ve sportu. To je pro nás, trenéry a kantory, tím největším oceněním.

Které sporty jsou tedy vhodné?

Tohle je podobné jako u zdravé populace, každý má předpoklady pro něco jiného. Ale sporty náročné na koordinaci dělají pochopitelně mentálně postiženým velké potíže. Ideální jsou takové, které jsou spojené s hravou formou přípravy. Musí je to bavit, protože naše děti si nedokáží spojit současnou dřinu s možným budoucím výsledkem.

Když se budeme bavit přímo o stolním tenisu, je trénink mentálně postižených dětí v něčem odlišný?

Všechny fáze jsou úplně stejné jako u zdravých dětí, jen jsou výrazně pomalejší. Je to o neustálém opakování, opakování a opakování. Naši trenéři musí být výborní metodici a demonstrátoři, kteří jednu věc ukáží naprosto přesně třeba desetkrát po sobě.

Trenéři obvykle na své malé svěřence docela tlačí, předpokládám, že tohle není ve vašem případě možné.

Také tlačíme, ale podle možností jednotlivých dětí. Snažíme se je „drezúrovat“ a vést k nějakým výsledkům, ale musíme to dělat velmi citlivě. Některým dětem se nesmí vytknout vůbec nic, u jiných to jde.

Jak je to s rodiči? Chápou význam sportu, nebo je musíte o důležitosti této formy socializace dětí přesvědčovat?

Rodina mentálně postiženého dítěte je strašně složité téma. Každý se s tím vyrovnává po svém, někdo má přístup, že se snaží s dítětem makat, co se do dítěte vejde, jiní nemají ke sportu žádný vztah, takže je o tom nepřesvědčíme. Stává se také, že rodiče zvolí ochrannou bublinu a sport v takovém případě považují až za nebezpečný.

Jde vám o výhry a medaile?

Jsem sportovec, medaile jsou známkou kvalitního tréninku. Ale osobně si cením především posunů ve výkonech i chování dětí. To je pro mě úspěch.

A co medaile jako motivace pro děti?

Samozřejmě! I ony mohou být někdy v životě úspěšné, mohou prožít roky, kdy jsou v něčem jedničkami. A to díky sportu.

Jak vypadá trénink mentálně postižených v hradecké Integře? Čtěte zde.

Partner Partner

Sport v okolí, společný projekt Sazky a Českého olympijského výboru, pomáhá veřejnosti najít co nejsnazší cestu ke sportu.

Kalendář sportovních akcí a největší veřejná databáze sportovních klubů doplněná o užitečné a zajímavé informace, a to vše na jednom místě.

Partner Partner Partner Partner Partner