Síla a pružnost. Kladenští zápasníci trénují oboje
Zápasník bez krku není zápasník. A tak už děti, které teprve čeká povinná školní docházka, posilují pod dohledem trenérů krční páteř. Vítejte v Mrtníku, na soustředění kladenského oddílu zápasu TJ Sokol Hnidousy-Motyčín.
Nedaleko Hořovic a bývalého vojenského újezdu v Brdech mají malí a mladí kladenští zápasníci úplně všechno. Stromy, kameny, louku, je tu i vodní nádrž Záskalská se schody vedoucími na hráz. Tohle všechno je důležité.
Když se přináší klády na oheň, nosí se společně v týmu. Když se posiluje, zůstanou činky schované a do rukou se berou různě velké kameny – kromě síly se tím zlepšuje i úchop soupeře. Na louce se během několika minut sestaví zápasnická žíněnka a schody k vodní nádrži? Ty se dají zdolávat na mnoho způsobů. A to i několikrát po sobě.
Sokol Hnidousy-Motyčín letos slaví 110 let od svého založení, a i když tradice srpnového soustředění v Mrtníku takhle dlouhá rozhodně není, je to už tradice. Trenéři tentokrát přivezli šestadvacet dětí, které jsou samostatné a zvládnou náročný tréninkový program. Kemp trvá týden a každý den přináší čtyři tréninkové fáze, mezi které patří i testy. Právě podle nich se trenéři orientují, jak se jejich svěřenci rok od roku zlepšují, případně na čem je třeba zapracovat.
„Zápas není pro nabušené borce z posiloven. Taková postava se nedá během zápasu okysličit,“ usmívá se trenér Jiří Roulich.
Jeho kolega Rostislav Pinkas zatím s dětmi předvádí specifické posilování krční páteře. Začíná se v kleku, kdy se hlava zapře o žíněnku a pak se krční páteř protahuje do všech směrů. Pokračuje se stejným cvikem, kdy tělo tvoří trojnožku – děti se žíněnky opírají jen chodidly a hlavou. Neskutečně působí i gymnastická rozcvička.
„Zápasník bez krku není zápasník. S posilováním krku se musí začít od mala. Možná to vypadá zvláštně, ale konzultujeme to s lékaři a i ti to doporučují,“ vysvětluje Rostislav Pinkas.
Co taktika? Jak se děti srovnávají s tím, že i ta k zápasu patří?
„Simulujeme zápas a dáváme dětem pokyny. Už od mala do nich vtloukáme, že musí trenéra u žíněnky vnímat, ale zároveň se na něj nesmí dívat. I tohle se trénuje,“ vypráví Jiří Roulich, zatímco jeho svěřenci na žíněnce „vypichují“ a přehazují přes sebe tréninkového panáka sloužícího k nácviku chvatů. Ten menší panák váží dvacet kilogramů, ale kvůli sníženému těžišti není žádná velká legrace ho už jenom zvednout, natož přehodit přes hlavu.
V sezoně trénují kladenští zápasníci třikrát týdně po dvou hodinách. V rámci soustředění tak během jediného dne vlastně zvládnou týdenní přípravu. V oddílu je téměř padesát dětí, i tak Kladenští nepatří mezi nejpočetnější mládežnické kluby v České republice. Zápas prožívá ve svých tradičních baštách boom, účast Adély Hanzlíčkové na Hrách v Riu de Janeiro zájem ještě násobí. Stačí se chvilku motat mezi dětmi a především dívky se o olympiádě a Adéle často zmiňují.
Je tu skvělá parta, ale to platí o zápasnících obecně. Rivalita patří na žíněnku, pak mizí. Nejmladšímu je šest let a právě to je věk, od kterého už může zápasit na turnajích. Na rozdíl od mnoha jiných sportů to znamená cesty nejen po celé republice, ale také do zahraničí. I tak patří zápas mezi ty levnější sporty, obvykle rodiče při takových cestách přispívají jen na pohonné hmoty.
Proč vlastně dát dítě na zápas, když je tolik jiných možností?
„Gymnastika, přirozené posilování...,“ vypočítává Rostislav Pinkas. A jak on sám přesvědčuje rodiče? „Nepřesvědčuji. Máme tolik zájemců, že ani nemusíme vypisovat nábory,“ zmiňuje dobrou pověst, kterou zápasnický oddíl má.
Najděte si nejbližší oddíl zápasu a navštivte jeho trénink.
