Sport je pro mě škola života, říká Jan Kuf
Jak je důležitá podpora rodičů a jak je důležité najít si ten správný sport. I o tom je příběh šestadvacetiletého mistra Evropy v moderním pětiboji Jana Kufa. Mohl být hokejistou, ale v šestnácti letech se rozhodl pro změnu, která mu přinesla účast na olympiádě a nejen evropské, ale i světové medaile.
Co podle vás dává sport dětem?
Hlavně radost do života. Potkají se s novými lidmi a sport jim dá hrozně moc,, ať už ho budou dělat profesionálně, nebo jenom pro zábavu. Získají i respekt vůči ostatním. Pro mě je sportování takovou školou života. A ten svůj život si vlastně ani neumím bez sportu představit. Moderní pětiboj je totiž krásný v tom, jak jsou jednotlivé disciplíny různorodé. Ani jedna disciplína se nepodobá druhé.
Jak jste se vlastně k pětiboji dostal?
Bylo to díky spolužákům na základce. Ve třinácti letech jsem skončil s hokejem a měl takové hluché období. Kdežto oni chodili na pětiboj a byli z něj nadšení. Prý ať to přijdu zkusit. A zhruba po půl roce jsem se mu začal věnovat naplno. Už deset let v podstatě každý den...
S čím se v případě takhle rozmanitého sportu začíná?
V těch mých patnácti šestnácti letech se už střílí, plave a běhá. K tomu jsem rovnou zapojil šerm, se kterým se začíná v sedmnácti letech, takže mě celkem hodili do vody.
U malých dětí to vypadá jak?
Ty začínají s během a plaváním. Další disciplíny se teprve postupně nabalují. Nikdo se nemusí bát toho, že by přišlo všechno najednou.
Která z disciplín je vaše oblíbená?
Nejraději mám šerm, ten je podle mě nejzábavnější. Ale krásné jsou všechny. Až na plavání, které opravdu není moje nejoblíbenější disciplína... (směje se)
Je nutné umět všechny disciplíny dokonale?
Nejlepší je, mít je na vyšším standardu, z toho pak vyjdou ty nejlepší výsledky.
Vy jich máte na kontě celou řadu.
Už jenom účast na olympiádě byla obrovský zážitek a jsem za něj vděčný, i když to nevyšlo tak, jak bych si představoval. Loni jsem vyhrál mistrovství Evropy, předtím jsem byl třetí na mistrovství světa. S Natálkou Dianovou jsme ve smíšené štafetě vyhráli jak mistrovství Evropy, tak světa. A doufám, že přijdou další úspěchy. Třeba olympiáda v Tokiu je jedním z hlavních cílů.
Proč by se měl dostat moderní pětiboj do hledáčku rodičů, kteří hledají svým dětem vhodný sport?
Děti budou běhat a plavat. Postupně si sáhnou na střelbu, šerm a nakonec na koně. To všechno jsou přece zajímavé disciplíny.
Proč jste vlastně vyměnil hokej za pětiboj?
Skončil jsem z víc důvodů. Hokej mě hrozně bavil a měl jsem tam skvělou partu kamarádů, proto mi i bylo líto, když jsem odcházel. Na druhou stranu to bylo ve věku, kdy kluci, proti kterým jsme hráli, byli o dost větší a silnější a hra začala být agresivnější. Neviděl jsem tam potenciál do budoucna.
Jak důležitou součástí vašeho sportovního života jsou rodiče?
Oba mě ke sportu vedli. Táta byl sám vrcholový sportovec, původně plaval, pak dělal právě moderní pětiboj. Hokej jsem hrál od pěti let, když jsem nebyl ve škole, sportoval jsem. Chodili jsme na volejbal, na atletiku, táta mě bral občas na koně... Bylo to pestré a za to jim děkuju. Nebýt rodičů, nebylo by to takové, jaké to dnes je.
