​Sportovci s velkým srdcem aneb Když se hraje fair play

Úspěch chutná. Za určitých okolností však na jazyku hořkne, ztrácí význam. Alespoň pro některé. Seznamte se se třemi významnými gesty fair play v historii olympijských her.

Lawrence Lemieux

Olympijskou medaili nikdy nezískal. Tenkrát v Soulu v září 1988 jí ale byl vůbec nejblíže.

Dílčí závod se pro kanadského jachtaře Lawrence Lemieuxe vyvíjel více než dobře. Moře brázdil na druhé pozici. Náhle si však všiml, že opodál mají singapurští závodníci problémy.

Lemieux neváhá a jede svým „kolegům“ ihned pomoci navzdory ztrátě umístění. V závodu pokračuje až po příjezdu záchranné lodi.

Ačkoliv mu pořadatelé nakonec body za ztracené druhé místo přičetli, Lemieux dokončuje třídu na 11. místě.

Posléze však za svůj obětavý čin obdrží jako teprve pátý sportovec v historii cenu Pierre de Coubertina.

Emil Zátopek

Výjimečný běžec i člověk.

Emil Zátopek vynikal jak svými výkony na trati, tak svým chováním mimo ní. S oblibou říkával: „Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší.“

Svá slova doložil (nejen) v roce 1968, kdy běžci, kterého v té době obdivoval a s nímž se přátelil věnoval cosi cenného, co by jiný pečlivě uschoval.

Ron Clarke sedí v letadle. Je na cestě zpět do rodné Austrálie a v ruce ohmatává malou krabičku, kterou mu chvíli před tím při loučení do ruky vtiskl Emil Zátopek. Na olympiádě v Mexiku doplatil na kruté podmínky vysoké nadmořské výšky, v běhu na pět kilometrů byl pátý, na deseti kilometrech doběhl šestý a v cíli se zhroutil a upadl do bezvědomí.

Co to jen může být? říká si, zatímco potěžkává balíček od svého idolu. Drogy? Kontraband? Tajná zpráva do svobodného světa? Mikrofilm?

Otevřít krabičku se odhodlává až po chvíli. Zpod víka na něj vykoukne Zátopkovo olympijské zlato z Helsinek. Zlato, které se Clarkovi nepodařilo v Mexiku získat.

A u něj věnování: „Nikoliv z přátelství, ale protože si ho zasloužíš.“

Alexej Němov

Na předchozích Hrách v Atlantě a Sydney získal gymnasta Němov vždy po šesti medailích. V Aténách však na svůj třináctý kov útočí marně.

Miláček publika přezdívaný jako Sexy Alexej sice na hrazdě předvedl takřka sestavu snů s jedinou malou chybou v závěru, ale kýženého ohodnocení se přesto nedočkal.

Rozhodčí jeho výkon ohodnotili nízkou známkou 9,725, čímž odstartovaly mohutné protesty v publiku.

Bučelo se, pískalo. Diváci byli k neutišení.

Zklidnil je až sám zklamaný Němov. Klid na cvičení žádal i pro svého soupeře Paula Hamma navzdory tomu, že věděl, že by ruch v publiku mohl Hammův výkon ovlivnit.

Němov tehdy v Aténách, ale ani už nikdy později, medaili nezískal. Skončil pátý.