​Hobluuuj! Aneb když trenérské povely „zabijou“ dětské nadšení

Ze školky odcházel s úsměvem a na své kamarády volal: „Čau kluci, sejdeme se na tréninku.“ V našem vesnickém oddílu dokonce půjčili mému synovi první kopačky i fotbalový balon. O motivaci bylo postaráno. Tu ještě umocnila sympatická trenérka Adéla, která dětem nechala dostatek prostoru pro hru a zároveň hravou formou „drilovala“ fotbalové dovednosti.

Zdroj: Ilustrační foto

Téměř pětiletý syn byl nadšený a na fotbalové tréninky se těšil. A tak jsme mu v euforii koupili i jeho vlastní balon velikosti 3. Vždyť už to vypadalo vážně, byl lapený v síti snad nejoblíbenějšího a nejrozšířenějšího sportu světa. Až do chvíle, než se spolu s Adélou ujal tréninku jeden bývalý ligový hráč. S balonem to opravdu umí, o tom žádná. S dětmi už ale méně.

No tak hobluuuj!

Snaha se mu nedá upřít, co chvíli se snažil děti svým osobitým způsobem povzbudit. V momentě, kdy ale trénink vybočil z jeho představ, se naplno projevilo cosi, co zřejmě i on sám slýchával dnes a denně. A tak docházelo k situacím, kdy malí fotbalisté ve věku 4,5 až 6 let byli minimálně trošku zmatení.

Můj syn vůbec neporozuměl povelu: „Hobluuuuj! No co tam děláš?“ A tak nedělal nic. Což se ale nesetkalo s pochopením ze strany někdejšího ligového hráče. Další povel: No tak makej přece, už jsi tady měl dávno být, ho zase vehnal do mé náruče. Trénink jsme oba nějak přetrpěli.

Výsledek?
Od té doby jsme na tréninku nebyli. Co na tom, že tam tento šéftrenér od té doby nebyl, neb má vlastně šéfovat místním trenérům a zprvu si dělal jakési kolečko napříč věkovými kategoriemi. Že se tam v budoucnu objeví jen sporadicky, mi taky vůbec nepomůže. Dvakrát týdně totiž čelím dotazu: „Bude tam?“ Jenže já to nevím. Možná ano, možná ne. Lhát svému synovi nebudu. Jeho důvěra je pro mě víc, než jakýkoliv trénink.

Nutno spravedlivě dodat, že některým dětem tento přístup vůbec nevadil a přítomnost „velkého fotbalisty“ je motivovala.

My ale zatím bereme kolo a vyrážíme do přírody, fotbalový balon doma zeje v koutě. Ale tak třeba někdy...

Jaké máte zkušenosti vy? Komentujte ve facebookové skupině Co Čech, to trenér!