​Neremcat a něco dělat. Olympijské šampionky se podělily o tipy, jak se hýbat s dětmi

Spojují je olympijská vítězství, ale také děti, které se snaží ve složité době udržet v pohybu. Čtyřnásobná maminka a střelkyně Kateřina Emmons a oštěpařka Barbora Špotáková, maminka dvou neposedných chlapců, prozradily své tipy, které u nich doma fungují.

Zdroj: ČOV/Barbora Reichová

„Z mého pohledu je základ motivovat děti ke sportu tak, že jim to sama ukážu. Na každodenní pohyb si zvyknou a bude je bavit. Zjistí, že to není žádnej vopruz, naopak jim pak bude chybět ten den, kdy se prostě hýbat nebudou,“ říká Špotáková.

Její starší syn například chodí pěšky do školy. „Na zahradě zase hrajeme něco jako babu se starým plyšákem. Říkáme o něm, že je strašidlo a házíme ho po sobě. Rozhýbe to všechny, dokonce i babičky a dědečky,“ dodává Špotáková. „Myslím si, že i kešky jsou dokonalá věc, protože děti, které nejsou schopny ujít kilometr, najednou ujdou pět a pořád se ptají, kde je další a další. Spoustu věcí se u toho dozví a zároveň i hodně nachodí, nebo naběhají.“

Zabrat a jít dál

Kateřina Emmons zase sází na dlouhé procházky proložené například opičí dráhou, pobaví děti i dospělé. „My konkrétně zařazujeme do takové procházky třeba přeskoky kaluže nebo cesty. Taky malinké úseky, na kterých všichni popoběhneme každý podle svého tempa. Je to prima zpestření,“ říká.

Motivovat pomůže i jasný cíl. „Na mé děti vždycky funguje, když jim vytyčím jasný cíl a přidáme pěknou odměnu. Někdy jsou to takové věci, které můžou i sbírat, a potom je mezi sebou směňují,“ popisuje Emmons.

Sport navíc dává dětem do života jednu úžasnou schopnost. „Když to řeknu lidově: hrábnout si na dno, oklepat se, zabrat a jít dál, když se něco nepovede,“ myslí si Emmons. „Doba je teď náročná, ale nelze to všechno přičítat pouze těžké situaci. Za zdraví našich dětí jsme jako rodiče zodpovědní my sami. Proto si teď často říkám: Neremcat a něco udělat.“