Rodič jako trenér: Láska, respekt a dobré nastavení. To funguje
Měl to být jen minizápas, který hokejovým fanouškům zpestří přestávku extraligového duelu. Klučíci, z nichž mnozí ještě nevychodili ani mateřskou školu, se do toho opřeli s vervou. Až na jednoho – víc než puk ho v tu chvíli zajímala reklamní vzducholoď, jež čeřila vzduch hokejové arény. A jeho otec – trenér šílel.
Rodič jako trenér: Dá se vůbec skloubit tohle vzájemné propletení funkcí rodiče a trenéra? Není jednoduché to zvládnout, ale fungovat to může. „Vždyť vrcholový sport má spousty takových příkladů. V individuálních sportech jmenujme třeba dvojici Martin Doktor s otcem a z kolektivních Davida a Františka Výborných,“ říká Marian Jelínek, mentální a hokejový kouč.
Podmínek a okolností je však celá řada. „Jsou různé podle věku dítěte, druhu sportu a charakteristických vlastností jedinců,“ vypočítává Jelínek. „Důležitá je především láska a respekt.“
Co funguje
Jak už bylo řečeno. V případě Martina Doktora, někdejšího rychlostního kanoisty a dvojnásobného olympijského vítěze z Atlanty 1996, to fungovalo. „Záleží na dobrém nastavení. Musíte umět z módu otec–syn, jak to bylo v našem případě, přepnout do módu trenér–závodník. Což v našem případě platilo, když se šlo na vodu,“ popisuje Doktor, současný šéf sportovního úseku ČOV. „V momentě, kdy jsem dojel úsek a táta mi z psychologických důvodů zahlásil o dvě vteřiny horší čas, byli jsme schopní se pohádat tak, že si lidi kolem vody mysleli, že jsme spolu skončili. Ale za deset minut jsme byli na startu dalšího úseku. A když jsme šli domů, nepřipomínali jsme si, že jsme se posílali do různých míst.“
A pokračuje: „I když jsme občas měli ponorku, zvládali jsme i dvouměsíční soustředění. Možná si někdo může myslet, že jsme se doma o kanoistice nebavili, ale bylo to naopak. Naším tématem byla z devadesáti procent kanoistika, protože to byl náš život.“
Tenoučká hranice
Hranice mezi tím vším však může být tenoučká jak ostří dobře nabroušené brusle. „Myslím si, že hranice je vše, co se neřídí určitou limitou, která zní: vychovejme především dobrého člověka a zároveň sportovce,“ vysvětluje Jelínek, který v minulosti osobně vedl Jaromíra Jágra nebo hokejisté pražské Sparty, Plzně či Liberce.
„Jedná se především o problematiku limitů a jejich dodržování,“ doplňuje Jelínek. „V dnešní, v mnoha aspektech bezlimitní době blahobytu, to vyžaduje zodpovědnost. A k té je třeba děti vést více než kdykoliv předtím. Je daleko větší možnost volby, a aby se člověk v takové době neztratil, potřebuje umět volit se zodpovědností.“
Jenže jakou možnost volby může mít dítě ve věku třeba 8 - 10 let, závislé na rodičích. Může se vyhradit a má vůbec šanci, aby bylo vyslyšeno? „Možnosti má takové, k jakým je vedeno rodiči. Jsou rodiče, kteří se svými dětmi hovoří o jejich vnitřních pocitech, stavech jejich subjektivního světa a naopak jsou rodiče, kteří se zajímají pouze o vnější výkony.“
Přidejte se do facebookové skupiny Českého olympijského týmu - Co Čech, to trenér!
