​Vzpomínáte? Panák, krvavé koleno i nestárnoucí guma...

Je v tom nádech nostalgie. Tři, dva, jedna, zvoní! Děti zabalí všechny sešity a učebnice do aktovky, prosmýknou se kolem mrmlajícího školníka a řítí se ven ze školy. Jak ale naložit s krásným slunečným odpolednem? A co takhle zaskákat si gumu?

Dost možná je vám tento scénář podobný. Budu hádat: jste jedním z generace Husákových dětí. Skákali jste ve třech přes kus svázané gumy od tepláků, a i když jeden z parťáků scházel, posloužila lampa, popelnice nebo židle. Snožmo jste skákali jen do „čtyřek“, „pětky“ a „šestky“ se zdolávaly pomocí „nůžek“ a od sedmiček výš se už jen překračovalo.

Guma je jedním z herních evergreenů, který nestárne a má tu moc uchvátit každou generaci dětí. A stačí k tomu tak málo, nejméně 2,5 metru „teplákovky“, kterou za pár korun pořídíte v galanterii (lépe však dvojnásobné délky) a další dva parťáky, kterým hru svého mládí předvedete. Že už si nepamatujete, jak přesně se to skákalo? Nevadí. Pevná pravidla totiž snad ani nikdy neexistovala. O to více pak vznikalo nových sestav. Dost možná se vám jedna z nich už rýsuje v paměti.

Zpátky ale ke slunečnému odpoledni a dětem, které přemýšlejí, jak se zabavit. Jedny skáčou přes gumu, druhé křídou cosi čárají po zemi. Má to spoustu políček a v nich čísla. Že by skákací panák? Bingo, je to on!

Skákal se snožmo, po pravé, po levé, se skříženýma nohama, odzadu nebo dokonce i poslepu. Kdo udělal chybu – skočil na čáru nebo na pole s kamínkem – musel pustit dalšího na řadě.

A kdo neskákal, ať už gumu nebo panáka, hrál nejspíš krvavé koleno. Jste-li z Moravy či Slezska, budete tuhle hru znát pod názvem Krvavý dědek.

Když se to vezme kolem a kolem, byla to vlastně úplně obyčejná hra na babu, ale pěkně zaobalená, kdy samotné honičce předcházel napínavý rituál.

Jedno z dětí byla máma, jedno krvavé koleno, které se šlo schovat. Máma se s kolenem domluvila, kdy přijde. Pak všichni utvořili kruh a společně recitovali: „První hodina odbila, lampa ještě svítila, druhá hodina odbila,...“ Když se došlo k hodině, kdy koleno mělo přijít, řekla maminka: „Lampa zhasla!“ V tu chvíli přiběhlo koleno a koho chytlo, bylo novým krvavým kolenem a hrálo se od znova.

Krvavá kolena, a nejen ta, jsme si udělali nesčetněkrát. A mohlo to být právě třeba při jedné z těchto nebo dalších her. Na kterou si z dob svých dětských let vzpomínáte vy?