Letité rekordy: Jarmila Kratochvílová a její mnichovský triumf na 800 metrů
Měla problémy se svalem a na mítinku v Mnichově osmistovku běžet vůbec neměla. Z víceméně náhodného startu se ale vyloupl nový světový rekord, který letos v červenci oslavil 33 let svého trvání.
Ještě dnes při každé větší sportovní události v rukou svírá stopky a s myšlenkou „co kdyby náhodou“ svým konkurentkám měří čas. Zatím se ale obávala zbytečně. Dosud nejblíže se k jejímu rekordu v běhu na 800 metrů přiblížila na 73 setin Keňanka Pamela Jelimová v roce 2008.
Tehdy v roce 1983 přitom mělo být všechno jinak. Kratochvílová, která je dnes ambasadorkou projektu Sazka Olympijský víceboj se sice měla postavit na start, ale ne osmistovky. Zaběhnout si měla svůj oblíbenější sprint na 200 metrů. Jenže ji sužovaly problémy se svalem. Den před tím se totiž vydala při závodě v Praze, kde zaběhla druhý nejrychlejší čas na čtvrtce, hned za rekordmankou Maritou Kochovou.
„Hrozně jsem se bála běžet sprinterskou trať. Za dalších čtrnáct dnů pak startovalo vůbec první mistrovství světa v atletice v Helsinkách , na které jsme se všichni strašně těšili. A já o něj nechtěla přijít,“ vzpomíná Kratochvílová.
Noha ji bolela. Ona ale za každou cenu chtěla vidět olympijský stadion v Mnichově. „Do té doby jsem ho znala jen z televize,“ vypráví. Kromě toho bylo jasné, že už mnoho dalších šancí, jak si zazávodit na Západě, už přijít nemusí. I proto se s trenérem dohodla, že poběží alespoň osmistovku. Tu mohla běžet v klidu, vždyť to nebyla její nejsilnější trať. V kariéře na ní závodila zatím jen třikrát.
V hlavě měla prázdno. Žádná očekávání, žádné ambice, žádná touha po rekordu. A tak prostě jen běžela, užívala si to. „Ale pořád jsem si říkala: Běž hlavně tak, aby ses nezranila a mohla do Helsinek.“
Doběhla suverénně první, přesto v cíli ruce nad hlavu nezvedala. „V prvním okamžiku jsem vůbec nevěděla, že je to rekord. Na stadionu bylo hrobové ticho, protože Němci tehdy fandili jen Němcům, my z východního bloku jsme tam byli tak nějak na pokraji zájmu. Jednoduše jsem doběhla do cíle a zůstala stát,“ líčí.
A ani potom, co se dozvěděla, že je novou nositelkou rekordu, přílišné euforii nepropadala. „Řekla jsem si, že by bylo pěkný, kdyby vydržel i po mistrovství. Ale moc jsem tomu nevěřila, myslela jsem si, že ho za čtrnáct dnů někdo překoná.“
Jenže nepřekonal. A nepřekonal ho nikdo ani za dalších 33 let, a tak ten její rekord 1:53,28 vteřiny stále odolává a je nejdéle drženým ženským rekordem v atletice vůbec.
Doufejme, že ještě chvíli jím bude.
A mimochodem, v těch Helsinkách zaběhla 1:54,68, což je dodnes nejlepší čas ze světového šampionátu.
