​Na lyže s Katkou Pauláthovou. Základ je dobrá parta

​Bez podpory celé rodiny by to nešlo. Olympionička Kateřina Pauláthová tvrdí, že alpské lyžování vychovává tvrďáky, které v životě nic nerozhodí.

Zdroj: Český olympijský výbor

Proč by měly děti lyžovat?

Těch důvodů je několik. Tak třeba máme tu vůbec nejkrásnější kancelář ze všech. Užíváme si hor a výhledů, i když na té úplně vrcholové úrovni to člověk nemá zase tolik času vnímat. Rozhodně je ale lepší být venku na čistém vzduchu než být někde zavřený v hale.

A ty další důvody?

Lyžaři jsou tvrďasové, co neřeší nějaké ty modřiny. Rodiče se tak nemusejí bát, že jim vyrostou bábovky.

Znamená to, že tvrďasové z nich díky lyžování vyrostou, nebo že lyžování přitahuje tvrdé povahy?

Já byla dost tvrdá už od malička, protože byl ke mně táta tvrdý. Vyrůstala jsem v lyžařském prostředí a nikdy s tím neměla problém.

Jaké další plusy má lyžování? Půjde i o sebevědomí?

Stoprocentně. Užívám si pocit, že ovládám sama sebe, že mám všechno pod kontrolou. Lyžaři jsou sólisté, poperou se proto se všemi životními situacemi. Jasně, máte trenéra a třeba i další lidi kolem sebe, ale na lyžích je to jen na něm, to znamená spoustu rozhodování a odpovědnosti. Proto bych nemohla dělat týmový sport. Měla bych na druhé stejné nároky, jako mám sama na sebe.

Už jste zmínila otce, který je zároveň vaším trenérem. Dovedete si představit, že byste dělala sport bez podpory své rodiny?

Nedovedu, protože u nás lyžováním všichni žijí. Děda lyžoval a přivedl k lyžování tátu. Táta s mámou se poznali na lyžích. Neumím si představit, že bych odzávodila a neměla bych na telefonu zprávu od babičky, která závod sledovala. Děti přece vždy zajímá názor rodičů, jejich vliv je zásadní.

Kdy je podle vás nejlepší doba na první kontakt s lyžemi? Pokud se nepletu, vy jste na lyžích stála už jako dvouletá.

V pohodě se dá začít ve věku kolem pěti let. Osobně třeba neznám nikoho z profi lyžařů, který by začal jezdit v deseti dvanácti letech. U lyžování navíc platí, že se do toho musí člověk narodit.

Lyžování bylo ve vašem případě jasná volba?

Rodiče jsou tenisté, proto mě dávali i na tenis. Ale nechali mě pak rozhodnout, co chci dělat. Tenis pro mě nebyl, vztekala jsem se, házela raketou... Lyžování mi oproti tomu nabídlo obrovskou svobodu.

Jak bych měl postupovat, kdybych chtěl, aby se mé dítě věnovalo alpským disciplínám?

Pobavila bych se s lidmi v blízkém klubu. Základ je, aby tam byla dobrá parta a děti se v klubu cítily dobře. Musí je to bavit. Také se na ně nesmí tlačit kvůli výsledkům. Je úplně jedno, jestli vyhrávají české závody, všechno se stejně láme ve věku patnácti šestnácti let, kdy dojde i na srovnání se zahraniční konkurencí.

Platí, že příprava lyžařů je velmi univerzální?

Lyžování znamená záběr na celé tělo, především pak na jeho střed a stehna. Jako holky zvedáme v posilovně 130 kilogramů, zároveň musíme být schopné zasprintovat nebo vyskočit na vysokou bednu. Nejsme zkrátka žádné bábovky. Do přípravy patří kolo, klidně slackline, tenis, s holkama jsme začaly boxovat.

Co finanční náročnost?

Všichni se soustředí na lyže, ale je třeba si uvědomit, že to není jen o lyžích, ale znamená to kupu věcí. Dobrá helma vyjde na 7000 korun, rukavice to samé, karbonové hůlky stojí 300 euro... Jasně, mluvím teď o špičkovém profi vybavení, ale je třeba si uvědomit, že lyžování není levný sport a v českých podmínkách to bez materiálu od sponzorů prakticky nejde.