Vnuk legendárního Rašky: Slyšet dědovy příběhy stálo za to!

Skoky na lyžích mu do života daly disciplínu, vůli jít si za svým cílem, houževnatost a zároveň zodpovědnost, preciznost a samostatnost. „Přece jen, když člověk sportuje, tak si musí stanovit nějaký cíl a jít si za ním,“ říká Jan Mazoch, vnuk legendárního olympijského vítěze Jiřího Rašky a někdejší skokan na lyžích.

Jak moc vám dědeček radil v průběhu vaší kariéry?
Hodně lidí vnímá, že byl děda první vítěz zimní olympiády, ale já jsem si to nepřipouštěl a nepřipouštím. Vždy jsem dědu bral jako dědu. Byl pro mě v jednu dobu současně i trenérem, právě pod jeho vedením jsem se v roce 2002 zúčastnil her v Salt Lake City a na mistrovství světa juniorů jsem vyskákal bronzovou medaili. Potom, když jsem se dostal do A týmu, tak jsem s ním hodně věci konzultoval a hodně jsme se o skocích bavili. Děda mi vždy stál za zády a podporoval mě. Bylo super si o tom všem popovídat s někým, kdo tomu rozumí. Byl to skvělý děda, vynikající trenér a v neposlední řadě špičkový člověk.

Vyprávěl vám o svém zlatém a stříbrném olympijském úspěchu v Grenoblu?
Doma jsme se o tom moc nebavili. Děda vždy povídal o svém sportovním životě jako celku. Jaké to bylo "tenkrát", když cestovali vlakem na závody. Jaké to bylo, když se připravoval pod horami v Beskydech sám bez trenéra, co vše při svých cestách po světě zažil. Bylo úžasné to poslouchat. Dnes si to nikdo z nás nedokáže ani představit. Slyšet tyhle příběhy stálo za to.

Sledujete stále dění na můstku? Vnímáte změny?
Jasně, je to sport, ve kterém se pohybuji od mého narození a sleduju ho i po ukončení mé kariéry. Je pravda, že skoky prošly velkými změnami. Dnes je předepsaná minimální váha vzhledem k vaší výšce a nově se řeší také spousta počítání. Hlavně přepočet povětrnostních podmínek, tedy směru a síly větru (za zadní vítr se body přičítají a za protivítr odečítají). Existuje i bodový přepočet tzv. startovacího okna (nájezdová lavička níž = připsané body, výš = odečet bodů). Z mého pohledu je to složitá matematika a skoky už nejsou to, co bývaly.

V čem nejvíc?
Dnes skoro všichni skáčou do jednoho místa a chybí mi tam taková ta gradace. Dříve jsme se mohli jako diváci těšit na to, že skokani s vyššími startovními čísly skákali dále. Na druhou stranu tomu všemu rozumím, protože směr větru dokáže udělat velký rozdíl. A hlavně nastavení větroměru je pro samotného skokana více bezpečné.

Jak moc je podle vás důležité podporovat sportování dětí?
Hodně. Mně se třeba líbí, jak ke sportu přistupuje SAZKA, která ve spolupráci s Českým olympijským výborem realizuje například Sazka Olympijský Víceboj. Probouzí v dětech soutěživost, disciplínu, ctižádost a kdo ví, třeba právě některé z těchto děti, které se ke všeobecnému sportu dostaly díky tomuto projektu, mohou být následovníky Ledecké, Sáblíkové, Moravce nebo Samkové a spousty dalších skvělých sportovců. Z mého pohledu je podpora sportu směrem k dětem skvělou záležitostí. Samotný sport není jen o tom reprezentovat svou vlast na světových závodech. Samotný sport je dle mého názoru bezvadná věc, při které aktivně trávíte svůj volný čas a zdokonalujete své schopnosti.