Tři cesty ke sportu! Ve svých rukou to mají rodiče
Děti a sport? Základ je v rodině a potvrzují to i statistiky. Děti, které uvedly, že jsou ke sportu vedeny od dětství, měly výrazně vyšší zdatnost než děti, které s rodiči nikdy nesportovaly. Navíc děti, které se hýbou málo, mívají blíž k civilizačním chorobám, nemusí se jim správně vyvíjet svalstvo ani orgány a trpí sklony k dětské obezitě.
V dnešní zrychlené době plné elektronických lákadel nemusí být sport pro děti dostatečně atraktivní. „Sportovní nadšení dítěti chybí, pokud nemá spontánní potřebu se hýbat, nemá na kroužku kamarády, neprožívá trénink jako zábavnou hru, nemá žádný sportovní idol, nebo má zkrátka pocit, že mu to nejde. Na tom všem lze snadno pracovat,“ říká docent Tomáš Perič z Fakulty tělesné výchovy a sportu. „Nejprve je nutné zjistit, proč dítě do konkrétního klubu chodit nechce. Pokud mu nevyhovuje trenér, kolektiv, nebo sport samotný, stačí si na www.sportvokoli.cz zadat město a okamžitě se vyjede mnoho dalších sportovních klubů v dané lokalitě.“
Tři cesty ke sportu
Dvojnásobný olympijský vítěz v rychlostní kanoistice Martin Doktor k tomu doplňuje: „Cestu ke sportu si dítě může najít třemi způsoby – díky rodičům, se kterými se ve sportovním prostředí pohybuje od malička, díky tělocvikáři ve škole, nebo díky Sportu v okolí, kde najde v blízkosti bydliště kluby, kterou ho budou lákat vyzkoušet.“
Podle Doktora by ale rodiče měli děti do sportu pouze motivovat, nikoli je k němu nutit na sílu. Zejména pak v případě, kde si dítě vybere sport samo. „Krásný příklad je rychlostní kanoista Martin Fuksa. Přestože pochází z kanoistické rodiny, až do svých 15 let hrál hokej. Přál si prosadit se v NHL jako Jaromír Jágr. Rodina ho v tom podpořila. Nakonec si ale cestu ke kanoistice stejně našel a patří v ní mezi nejlepší na světě – možná i proto, že ho do ní nikdo netlačil,“ dodává šéf sportovního úseku Českého olympijského výboru.
Kdy začít?
Atletka Denisa Helceletová zmiňuje ještě jeden fakt, díky kterému by mohl děti sport bavit: „Já jsem byla od malička hrozně soutěživá. Ať už šlo o sport nebo jakoukoli hru, chtěla jsem za každou cenu vyhrát. Spíš mě pak mamka musela brzdit, abych i odpočívala.“ Nyní má však Helceletová ze sportovních kempů zkušenosti už i s rodičovskými nešvary: „Musím bohužel zmínit životosprávu, která je často velkým problémem. Už se mi několikrát stalo, že na trénink přišlo dítě s dvoulitrovou lahví slazeného nápoje.“
Vzory táhnou, to je jisté. Po rodičích mohou děti motivovat i úspěšní sportovci. „Coby dítě jsem vždycky říkala, že je mým vzorem trojskokanka Šárka Kašpárková, pocházela z vedlejšího města,“ směje se Helceletová. Sama svou dceru ke sportování povede. „Ale žádné ambice nemáme. Chceme jen, aby ji sport bavil.“
A kdy se sportem vlastně začít? Všestranná pohybová aktivita je vhodná už kolem dvou až tří let věku dítěte. V té době se dítě učí běhat, skákat, házet atp. V ideálním případě by se na rozvoji pohybu měla podílet i školní docházka. Kromě hodin tělesné výchovy jsou vhodné i sportovní aktivity o velké přestávce, nebo sportovní kroužky v družinách.
