Basketbal je ohromně všestranný, říká Welsch o své osudové sportovní lásce
Kdysi koketoval s tenisem a měl řadu jiných sportovních možností na výběr, přesto si Jiří Welsch vybral jako svůj celoživotní sport basketbal. Právě pod koši našel šestatřicetiletý hráč Nymburka, který se prosadil v zámořské NBA i ve španělské lize, svou celoživotní sportovní lásku. „Basketbal je ohromně všestranný a dává člověku velký prostor se vyjádřit,“ říká reprezentant, který by si v létě mohl splnit poslední basketbalový sen a zajistit si cestu na olympijské hry.
Basketbal máte jako rodinný sport, váš otec ho trénoval, hrál i váš starší bratr. Mohl jste mu uniknout?
„Měl jsem možnost si vybrat jiný sport, do basketu mě nikdo netlačil. Předtím, než se můj otec stal basketbalovým trenérem, u nás v rodině žádná basketbalová tradice nebyla. V Holicích jsem měl i jiné možnosti, co se týká sportu, ale z nějakého důvodu basketbal vyhrál hned od začátku.“
Z jakého?
„Je to stejné, jako když člověk potká osudovou lásku. Prostě cítí, že to je to správné. Mě táta vzal do haly poprvé, když mi bylo osm nebo devět. Začal jsem si házet na koš a od té doby jsem nechtěl odejít. Je pravda, že v jednu chvíli jsem trochu koketoval s tenisem a vydrželo mi to pár měsíců, ale pak už jsem se zase naplno vrátil k basketu. Jak říkám, osudová láska.“
Co máte na basketbalu nejraději?
„Teď na stará sportovní kolena si užívám to, že jsem v týmu. Věci, které patří k životu v týmu a na cestách. Být na tréninku, v šatně a tak, prožívat věci v rámci kolektivu. Ale tohle se měnilo. Dřív mi basketbal připadal jako úžasný způsob, jak se projevit. Líbí se mi basketbalová kreativita. Člověk na to, aby byl dobrý basketbalista, musí být všestranný sportovec. Nezáleží jen na fyzičnu, ale také na herní inteligenci, technice. Basketbal je ohromně všestranný a dává člověku velký prostor se vyjádřit.“
Zůstanete u něj, až skončíte s aktivní kariérou?
„Můj momentální plán je dát si menší pauzu, protože přeci jen hraju dvacátou profesionální sezonu a mám pocit, že by se mi hodily větší basketbalové prázdniny. Ale myslím si, že u basketu zůstanu. Přeci jen se v tom prostředí pohybuju celý život. Pocházejí z něj lidé, které znám, moji nejbližší přátelé.“
Jak si představujete basketbalové prázdniny?
„Být na jihu ve Španělsku ve svém domě, hrát každý den golf a na basket se dívat jen, když chci, ne když musím. Takže ne na předzápasovou přípravu, ale třeba na nejlepší zápasy španělské ligy nebo Euroligy. Ale bez sportu bych nevydržel, bez něj to u mě nejde, jsem sportovec tělem i duší. Pohyb je mou součástí.“
Kdybyste měl rodičům poradit, proč by děti měly vyzkoušet basketbal?
„Aby je to zvedlo z gaučů a od počítačů a aby se dostaly mezi lidi a komunikovaly se svými kamarády jinak než přes sociální sítě. Já bych spíš děti vyzval obecně k tomu, aby se začaly hýbat. Jestli to bude prostřednictvím basketbalu, tak super. Basket pro mě byl úžasný způsob, jak projevit všechno, co jsem v sobě měl – potřebu být v týmu, potřebu pohybu, touhu soutěžit. Basketbal tohle všechno přináší a tohle jsou důvody, které k němu přivedly mě.“
Jste ambasadorem projektu Sazka Olympijský víceboj, který si dává za cíl rozhýbat děti. A také jste tváří soutěže To je basketbal, během níž mají školáci vymýšlet pokřiky, které povzbudí české basketbalisty v kvalifikaci o olympijské hry. Co by pro vás znamenalo, kdyby se vám povedlo probojovat se do Ria?
„Byl by to jeden z vrcholů kariéry a jeden ze splněných snů, které se mi nikdy v kariéře nepovedlo vyplnit a o kterém jsem si ještě před rokem upřímně ani nemyslel, že bych se mu měl dostat takhle na dosah. Olympijské hry jsem sledoval od doby, co si to pamatuju, jak zimní, tak letní. Je to pro mě jako pro sportovce největší svátek a oslava našeho sportu. A kdybych měl možnost se toho přímo zúčastnit, zahrát si nejen olympijský turnaj, ale prožít i to kolem – jít se podívat na jiné sporty, na úvodní zahájení – bylo by to splnění velkého snu. Tohle jsou věci, které jsem sledoval a vždycky jsem si v koutku duše přál, abych se jich jednou mohl zúčastnit.“
Sledoval jste jako kluk zápasy amerického Dream Teamu?
„Nejen to. Barcelona 1992 a působení pro mě tehdy jediného Dream Teamu, který byl kdy postavený, myslím změnily život mnoha dětem naší generace. Turnaj jsem sledoval s obrovským zaujetím. Zápasy, které se hrály, jsem si pouštěl zpětně pořád dokola a dokola. Finále proti Chorvatsku jsme měli tehdy nahrané na videokazetě a dívali jsme se na něj s bráchou pořád dokola. Přesně jsem si pamatoval, které akce následovaly po kterých. Nemohl jsem se toho nabažit.“
Věděli jste, že v databázi www.sportvokoli.cz najdete více než 300 basketbalových klubů?
