​​Biatlon jako národní sport

Běžky, malorážka a pak také fyzička a mimořádná vůle. Biatlon je spravedlivý sport – každá chyba je v něm tvrdě potrestána.

Zdroj: Pixabay, archiv

Biatlon patří do rodiny military sportů, ale ve své prapůvodní podobě je znám mnohem déle než ve své moderní podobě spojující střelbu a běh na lyžích, kdy se objevil jako ukázkový sport na olympiádě v Chamonix v roce 1924.

Už v roce 1776 začali Norové organizovat první týmové závody, při nichž šlo o kombinaci běžek a střelby na cíl. Postupně se tak vyvinuly kontrolní závody určené pro ozbrojené složky skandinávských zemí, na začátku dvacátého století se k nim přidalo i Německo.

Ale ani to není začátek. Nedaleko norského Roedoey byly nalezeny jeskynní malby, které vznikly přibližně 3000 let před naším letopočtem a které jsou vlastně vzpomínkami na pravěký biatlon. Na malbách jsou zachycené lovící postavy se zbraněmi a na předchůdcích sněžnic. O první písemnou zmínku o lovících mužích na „lyžích“ pak zaznamenal římský básník Vergilius v roce 40 před naším letopočtem. A postupně přišel středověk s tradicí ozbrojených hlídek na lyžích, kdy jednotkami lyžařů disponovali nejen ve Skandinávii, ale i v Rusku, Německu, Rakousku a Švýcarsku. Prostě ve všech tradičních biatlonových baštách.

Letní biatlon a skiarc

Obliba biatlonu přinesla i jeho letní variantu, kdy se se střelbou propojuje buď běh, nebo jízda na kolečkových bruslích. Méně známou variantou je pak skiarc, kdy je malorážka nahrazena lukem. Držme se však zimního biatlonu, který je v Česku populární především díky úspěchům Gabriely Koukalové.

Biatlon je rozdělen na několik disciplín podle délky trati (vytrvalostí závod, sprint a stíhací závod) a podle stylu závodění (závod s hromadným startem, štafeta nebo závod smíšených dvojic). Kromě délky trati se liší i penalizacemi za netrefení se do terče – u vytrvalostního závodu se závodníkovi k jeho času připočítává trestná minuta, kdežto u sprintu se po špatné ráně musí závodník vydat na trestné, 150 metrů dlouhé, kolečko. Dalším rozdílem je pořadí polohy při střelbě – ve stoje (stojka) nebo v leže (ležka).

Vybavení na biatlon

Výbavou jsou klasické běžky na skate a biatlonová malorážka. Puška malé ráže 5,6 milimetrů, kdy je její minimální hmotnost stanovena na 3,5 kilogramu bez zásobníku a střeliva. Dále pak je v dnešní době třeba aerodynamická kombinéza a samozřejmě brýle.

Terče mají v průměru 115 milimetrů, jsou padesát metrů vzdálené a zásahová plocha pro střelbu ve stoje je 115 milimetrů, respektive 45 milimetrů pro střelbu v leže.

Biatlonisté mají na střelnici rozdělená místa podle startovních čísel a střílí z pušky, kterou mají během závodu za zádech. Střelba probíhá s nasazenými běžkami a základem úspěchu je rychlé uklidnění dechu a tím tepové frekvence.

Malorážka za 70 000 korun

V souvislosti s biatlonovým boomem v Česku, kdy se z něj stal prakticky během několika let téměř národní sport, roste i počet dětí, které se mu chtějí věnovat. Biatlonoví začátečníci si mohou většinou vybavení zapůjčit přímo v klubu. Ti starší už musí počítat s větší investicí. Kvalitní běžky s obuví a zimní kombinéza přesáhnou částku deset tisíc korun. Zbraň, brýle a další vybavení pak další výdaje ještě zvýší. Ty nejkvalitnější malorážky stojí i 70 000 korun a mají pažby vyráběné přesně na míru.

Partner
Partner

Sport v okolí, společný projekt Sazky a Českého olympijského výboru, pomáhá veřejnosti najít co nejsnazší cestu ke sportu.

Kalendář sportovních akcí a největší veřejná databáze sportovních klubů doplněná o užitečné a zajímavé informace, a to vše na jednom místě.

Partner
Partner
Partner
Partner
Partner