​Děti by se měly učit i to, co úplně nechtějí, říká bronzová olympijská medailistka

Zpočátku musela změnit přístup. Někdejší rychlobruslařka Karolína Erbanová po ukončení kariéry trénuje kromě jiného mladé hokejisty a začátky se bez drobných problémů neobešly. „Musela jsem se s výchovou dětí na ledě sžít,“ přiznává bronzová olympijská medailistka z Pchjongčchangu.

„Jejich nastavení není profesionální. Některé děti určité prvky dělat nechtějí, na což v profesionálním sportu nenarazíte. Chvíli mi trvalo, než jsem trénink správně nastavila.“

Děti si podle ní chtějí permanentně hrát. „Ale měly by se učit dělat i věci, které úplně nechtějí, protože to v reálném životě stejně nastane,“ myslí si. „Snažím se razit zlatý střed. Dělám to tak, jak si myslím, že je to správné a jak nejlíp dovedu. Propojuji to, co jsem se naučila v rychlobruslení s tím, co vím, že je v novodobém hokeji potřeba.“

A co je nejdůležitější v životě?
„Aby si každý člověk sáhl hluboko do svého nitra a našel svou cestu, svou hodnotu,“ vysvětluje osmadvacetiletá Erbanová. „Dřív jsem si myslela, že to musí být věci, které jsou vidět. Pak jsem ale zjistila, jak důležité je najít to, v čem jste šťastní. Jsem přesvědčená, že každý má v sobě velkou vášeň pro nějakou takovou věc a pro ni se dokáže zapálit. Jinak se v delším časovém horizontu budete cítit víceméně mizerně.“