Nezdravě ambiciózní rodiče vs. trenér. Jak zjemnit třecí plochy?
Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. Takhle to na světě funguje odnepaměti. Jenže někdy to může představovat problém – a sport není výjimkou. Příliš ambiciózní rodiče patří k fenoménům dnešní doby, a trenéři si s nimi často nevědí rady. Být nekompromisní a stát si za svým, nebo zkusit diplomacii? Naštěstí tohle téma při troše ochoty na obou stranách není neřešitelné.
„S rodiči je to podobné jako s dětmi, potřebují mít správnou roli. Pokud se s ní sžijí a pochopí ji, budou se cítit potřebné a začnou to kolektivu vracet. Určitě to neplatí pro všechny, ale s touhle filozofií se dá předejít hodně problémům,“ říká trenér ženské házenkářské reprezentace Jan Bašný. „Takhle by možná šlo pracovat i s příliš ambiciózními rodiči, aby nakonec změnili svůj pohled z čistě individuálního na klubový.“
Pevné principy
Tenhle moment by měl být pro rodiče důležitý. Jejich dítě málokdy sportuje samo, většinou je součástí kolektivu nebo klubu. A ten je vždycky víc než jednotlivec.
V tomhle duchu svým kolegům radí Jiří Jakoubek, florbalový kouč juniorských mistrů světa 2019: „Mějte pevně stanovené klubové principy, přes které nejede vlak. Když budete s rodiči dostatečně komunikovat, dá se jim vysvětlit hodně věcí.“
Respektování pravidel
„Příliš ambiciózní rodiče? Také jsem si tím prošel,“ usměje se renomovaný fotbalový trenér Karel Krejčí, jenž začínal u mládeže. „Takoví rodiče byli, jsou a budou. Klíčové je na začátku vymezit pravidla a oboustranně je respektovat.“
V tomhle bodě se Krejčí shoduje se sportovní psycholožkou Veronikou Balákovou: „Doporučuji, aby minimálně vždy na začátku sezony, ale optimálně několikrát do roka, trenér zorganizoval setkání s rodiči za účelem vyjasnění cílů a způsobu práce.“
Vstup zakázán!
I v tomto případě platí, že dialog je základ. Pravidelně komunikující trenér nebude pro rodiče svého svěřence nepřítel a totéž platí i opačně. „Rodiče by měli jasně znát svou úlohu. Měli by vědět, jakým způsobem mohou trenérovi pomáhat, jak se chovat při tréninku či zápase a jakým způsobem s dětmi o jejich výkonech mluvit mimo sportovní prostředí,“ nastiňuje Baláková.
Důležité je, aby rodiče a trenéři působili jednotně, jinak to pro dítě může mít fatální následky. Včetně předčasného konce sportování. „Myslím, že v klubech s tím teď dokážou pracovat lépe než dřív,“ přemítá Krejčí. „Když jsem byl třeba na stáži v Atlétiku Madrid, rodiče tam měli zakázaný přístup do tréninkového centra, aby se jejich děti zbytečně nerozptylovaly a byly koncentrované jen na přípravu. Takový přístup schvaluju.“
