Opičí dráhy i hry na čápy. Při všestranném cvičení je pro děti nejdůležitější vzor
Méně sedět a více se přirozeně hýbat. Heslo, které by měli rodiče vštěpovat svým dětem. Ke zdravému pohybu a lepšímu vývoji vede malé ratolesti rovněž projekt Lokomoce. S trenéry cvičí v rámci speciálních hodin nebo pod dohledem vyškolených učitelek v mateřských školách. „Musíte je dostat do dynamiky a dělat to tak, aby je to bavilo. Když totiž cvičíte zábavně a chytře, tak se nenajde nikdo, kdo by se hýbat nechtěl,“ říká zakladatelka Jaroslava Chlupová.
Jak projekt funguje? „Zaměřujeme se na všestrannost a máme ve skupinách děti od tří let až po prváky a druháky. Cvičí se bosky a děláme základy gymnastiky na obratnost i koordinaci, běháme, skáčeme, využíváme také sportovní nářadí a různé pomůcky na stimulaci,“ popisuje.
Před každým cvičením by se nikdy neměla vynechávat rozcvička. „My ji děláme formou nějakého příběhu. S dětmi od tří do čtyř až pěti let si hrajeme například na zvířátka,“ říká neuroložka a dodává: „Je velmi důležité, aby byl dospělý vzorem a cvičil s nimi. Vyskytuje se totiž problém, že děti spoustu věcí neznají. Například jim řeknete, že budete hrát na čápy, kteří stojí v trávě na jedné noze a rychle sezobnou myš. Jenže ony se s čápem nikdy nesetkaly a je to pro ně úplně abstraktní pojem. Takže například právě v rámci rozcvičky hrajeme na všechno, co mají kolem sebe. To znamená že je jaro, všechno kvete, může být vítr, vichřice a podobně. Cvičíme v rámci příběhu a je důležité být kreativní. Je spousta takových věcí, které děti baví.“
Cvikům a hrám se meze nekladou
Po rozcvičce už následují rozmanité aktivity, v nichž by se nemělo zapomínat na zapojení všech smyslů. „Máme opičí dráhu. Jsme ve dvou, někdy dokonce ve třech či čtyřech trenérech, takže si můžeme dovolit dělat s dětmi cokoliv. Využíváme hrazdu, kruhy, lavičky i švédské bedny, na které děti různě vylézají a přelézají. Navíc hodně cvičíme v nízkých pozicích, protože jsou už od malička hrozně málo při zemi. Na konci je většinou nějaké protažení opět formou hry.“
Starší děti od pěti let už se věnují jiným cvikům, ale rovněž u nich se dá opičí dráha využít na zdokonalování obratnosti. „Hodně vymýšlíme soutěže, ale mají i atletiku, gymnastiku a dbáme na to, abychom je občas srovnali co se týká osy. Jsme taky hodně v těch nízkých pozicích, například zkouší chůzi po zadku, kdy mají zvednuté ruce a jdou po sedacích hrbolech a nohy jim směřují dopředu,“ vyjmenovává možnosti.
Nejdůležitější je podle Chlupové dávat důraz na využití všech rovin, ve kterých se děti mají hýbat. „Nemělo by to být jenom o běhu dopředu, ale jde o to, aby probíhala především rotace v hrudníku nebo i v pánvi. Tyto části se totiž normálně nehýbají. Všichni pořád posilují střed těla a břišní svaly, ale je potřeba dostat impulz do míst, kde pohyb začíná, což jsou opravdu pánev, chodidla a hrudník. S dětmi to málokdo dělá. Jde třeba o předávání míče ve dvojicích, kdy se děti točí a balon si podávají nad hlavou, pod hlavou, bokem. Je opravdu klíčové, aby tam rotace probíhaly,“ vysvětluje.
Vlastní nápady jsou vítány
Cvičení však nemusí být naplánované od začátku do konce a můžete dát prostor ke spontánnímu pohybu. „Není to o tom, že dítě pořád řídíte a říkáte mu co má dělat. Děti se v dnešní době špatně vyvíjejí a jsou hodně bržděné, jelikož je na všechno milion pomůcek a návodů, ale i ony by si měly něco vymyslet. Ale zase je fakt, že potřebují stimul a musí vidět vzor, podle kterého se učí.“
Samovolného pohybu by měly nejvíce absolvovat především v každodenním životě. „Problém ale je, že děti v dnešní době nic nezažijí. Ano, potřebují nějaké mantinely, ale kromě chůze by měly i plavat, lézt na různé překážky, zídky, učit se chytat, házet například o stěnu domu, na něco se věšet. Existuje spousta průlezek a rodiče by se neměli bát nechat je přirozeně hýbat. Kdyby se totiž od malička dobře hýbaly, tak nepotřebují dělat žádné rehabilitační cvičení a ani nepotřebujete řešit vadné držení těla,“ uzavírá.
