Sběratelka zlatých medailí. Tereza Kmochová skloubila náročné studium se sportem
Jaký je život s handicapem? Jak kdy. Tak třeba Tereza Kmochová se narodila se stoprocentní ztrátou sluchu, vyhrává lyžařské disciplíny na deaflympiádách pro neslyšící, hraje tenis, jezdí na kole a přeskakuje vlny na wakeboardu.
Tereza se narodila v Praze, ale s českou metropolí toho zase tak moc společného neměla. Za to mohla rodinná chalupa v Harrachově, kam se nejdříve jezdilo na víkendy, ale pak Terezčiny rodiče chalupu zrekonstruovali a do Krkonoš přesídlili natrvalo.
„Vlastně jsem vyrůstala přímo pod sjezdovkou,“ směje se pětadvacetiletá úspěšná lyžařka a dává tak rovnou vysvětlení, proč si ze všech možných sportů vybrala právě lyže. No, vybrala... Zase tolik na výběr vlastně neměla. Když jí bylo dva a půl roku, postavili ji rodiče poprvé na plastové lyžičky a pustili ji z kopce dolů. „Pak mě začali brát na vlek a na sjezdovce mě uvázali na dlouhé lano, abych jim nezmizela někam do lesa,“ vypráví Tereza Kmochová, ambasadorka projektu Sazka Olympijský víceboj.
Bylo to správné rozhodnutí.
Sport přinesl jak medaile, tak Tereze nastavil pevná pravidla. Bez ohledu na svůj handicap nedostala nikdy nic zadarmo.
Od mala závodila se slyšícími soupeřkami, k tomu postupně přidala studium na Přírodovědecké fakultě UK, loni v září dokončila bakalářské studium oboru Molekulární biologie a pokračuje magisterským oborem Imunologie.
„Odjakživa jsem musela sport a školu skloubit. Kvůli sluchu mi sice všude vycházeli vstříc a dostávala jsem individuální plány, ale rozhodně nebylo nic zadarmo. S profesory jsem se domluvila na individuálních termínech testů, ale všechno učivo jsem musela zvládnout, nic mi nikdy nebylo prominuto.“
Chalupa v Harrachově se stala osudem. Tereza si připnula startovní číslo poprvé v pěti letech a od té doby přesvědčuje, že jde o skutečný lyžařský klenot. Dokáže se dostat na stupně vítězů v závodech FIS i v Českém poháru, byla dokonce druhá na mistrovství republiky žen ve slalomu.
Svůj skutečně první velký závod pak jela v roce 2007, to jí bylo šestnáct let. Díky výsledkům v Evropském poháru byla nominována na deaflympiádu v Salt Lake City, kde v pěti disciplínách získala pět medailí – dvě z toho byly zlaté. O útok na rekordy mezi neslyšícími ji připravilo zrušení další deaflympiády, ta se měla konat v roce 2011 na Slovensku, ale byla zrušena bez náhrady. A tak si musela počkat další čtyři roky, kdy oslnila na sjezdovkách v ruském Chanty Mansijsku. Pět disciplín znamenalo znovu pět medailí. Ale pozor! Tentokrát byly všechny zlaté!
Jak Terezu omezuje její ztráta sluchu?
Paradoxně to více řeší právě během závodů neslyšících. Pravidla říkají, že závodníci musí startovat bez sluchadel, proto má na sjezdovce o poznání horší prostorovou orientaci. „Asi pak pomaleji vnímám a reaguji. Jinak jsou největším problémem vysílačky. Nejsem schopná jim porozumět a přijímat informace z trati. Proto třeba při tréninku stojí trenér v polovině trati a ukazuje mi, že je trať volná a můžu jet.“
A stejně to bude vypadat i v následujících sezonách. V roce 2017 bude zimní univerziáda a právě tam by se zlatá sbírka holky z Harrachova mohla rozrůst o další suvenýry.
