Sportovní všestrannost má spoustu předností. U specializace je nezbytná kombinace aktivit
Jsou to hry, které dětem otvírají brány sportovního světa. Tráví čas s kamarády, baví se a přitom dávají tělu potřebný pohyb. Otázkou zůstává, zda se od nízkého věku specializovat na konkrétní sport, nebo se raději rozvíjet všestranně. Správná odpověď neustále vyvolává spory, mnohem více pozornosti by si však zasloužila jiná problematická věc. Jaká? Nerovnoměrné zatěžování těla.
Všestranná specializace s sebou jednoznačně přináší mnoho výhod. „Děti mají pestrý a zábavný pohyb, mohou si vyzkoušet více aktivit a poté lépe zjistí, které je opravdu baví a ve kterých vynikají,“ komentuje Tereza Kuchyňová ze sportovní akademie Elitavers v Jihlavě. Různorodé aktivity přispívají k vyšší sebedůvěře i lepšímu mentálnímu zdraví. „Cílem sportovní všestrannosti je také vyvarování se brzkého vyhoření z jedné činnosti a budování zdravého a pozitivního vztahu ke sportu jako životního stylu.“
Kdy je tedy vhodný čas zaměřit se na jednu disciplínu? Někteří odborníci uvádí jako pomyslnou hranici 6 let, podle Kuchyňové to může být dokonce až dospívání, v němž by si děti měly zvolit jasný směr. „Jak se ukázalo v průběhu let, spousta sportů nevyžaduje výlučnou specializaci v raném věku. Naopak větší pestrost pohybových činností dětem pomáhá k přenosu dovedností i do jiného sportu, vede k menšímu počtu zranění a přispívá tak k šanci na úspěch.“
Hýbejte se rovnoměrně a vnímejte tělo
Přesto existují sporty, u kterých je raná specializace nezbytná. Příkladem může být balet, krasobruslení nebo gymnastika. „Jsou spojené s vysokými nároky na techniku a nevyhneme se u nich zahájení intenzivního tréninku v raném a středním dětství,“ popisuje trenérka. Děti by však i přes zvolenou profilaci neměly neopomíjet další aktivity, jimiž vykompenzují monotónní pohyby. Ty největší problémy totiž způsobuje jednostranná zátěž. „Vede až k hypokinezi, tedy svalové chudosti určitých částí těla, i přesto, že aktivně trénujeme třeba i pětkrát týdně.“
„Pohyby, které provádíme mají vliv na naši anatomii po celou dobu růstu. Jakmile dojde k nadměrnému nebo chybnému zatížení, ovlivní to i kosterní vývoj. Příkladem jsou třeba fotbalisté, kteří už odmala intenzivně kopou do míče, a pak se jim tvarují nohy do O. U mladých tenistů nebo hokejistů se zase často stává, že se jim nadměrnou zátěží nevhodně vyvíjí kyčle, kolena, páteř. Všechny sporty se zkrátka otiskují do naší postury po svém,“ vysvětluje.
Obdobně je to i u jiných aktivit, které člověk opakuje neustále dokola. Svaly a klouby je třeba zatěžovat rovnoměrně. Už od dětství by se navíc mělo dbát na správné vnímání pohybů a poloh těla. „Když se tak neděje, přetížení šlach a kloubů nemusí jedinec rozpoznat a poté neví, jak správně zareagovat,“ uzavírá.
