Spratek v týmu! Realita nebo jen nepochopení?
Děti se nerodí hodné ani zlé, to jen jejich prostředí je utváří. Přesto se ve vašem okolí, ve škole či tréninkové skupině může objevit jedinec, o kterém byste s chutí řekli: Je to prostě spratek! Je to ale skutečně tak? „V případě, že já jako trenér vnímám v týmu „zlobivé“ dítě, měl bych se nejdřív zamyslet nad tím, co k tomu dítě může vést,“ říká sportovní psycholožka Veronika Baláková.
„Dítě může mít již několikátou aktivitu daný den či týden a nedokáže se už tolik soustředit, může se ztratit v instrukcích trenéra, nedaří se mu i při velké snaze trenérovy pokyny realizovat, nevěří si, nebo např. doma neustále slyší, že ostatní jsou lepší než on.“
Pravidla i sankce
A právě to ho může vést k tomu, že má potřebu druhým dětem ubližovat nebo při nejmenším škodit. „Pokud je trenér schopen rozeznat příčinu, ta může být třeba také v rozdílné motivaci, je schopen adekvátně působit. Na místě je také určitě konzultace s rodiči,“ pokračuje Baláková. „Trenér však může zkusit dát dítěti určitou roli, tzn. svěřit mu konkrétní úkol, který dítě zaměstná. Je důležité mít s dětmi, tak jako s rodiči, domluvená pravidla chování a také popsané sankce za jejich porušení.“
Sankce za porušení však musejí být tvořeny smysluplně, měly by tedy vždy reflektovat povahu daného pravidla. Například? Za pozdní příchod nebude dítě běhat kolečka, ale ostatním členům vynahradí narušení chodu tréninku tím, že jim příště nachystá hřiště nebo pití. „Při tvorbě pravidel je potřeba myslet také na trenéra, tzn. zahrnout i jeho do práv a povinností a tato pravidla vždy dodržovat,“ vysvětluje Baláková.
Ve chvíli, kdy dítě opakovaně domluvená pravidla chování porušuje, je potřeba situaci konzultovat s rodiči. „Pokud ani toto nepomůže, dítě zásadním způsobem pravidla chování nedodržuje, narušuje chod tréninku i pohodu druhých dětí, můžeme zvažovat vyloučení dítěte/svěřence z týmu,“ myslí si Baláková.
Přijďte debatovat do facebookové skupiny Co Čech, to trenér!
