Stop výmluvám! Dcera legendárního Jana Železného vás rozhýbe
Jeden stojí správně, druhý je nahrbený a má předsunutou hlavu. V první chvíli vás takový obrázek rozesměje. Když se ale podíváte do zrcadla, smích z tváře vám nejspíš zmizí. Zjistíte, že právě tohle je každodenní realita mnohých z nás. Být to tak ale nemusí. „Spojte si pohyb s běžnými činnostmi vašeho dne. Při vaření kávy si pokaždé udělejte jednu protahovačku, online schůzku s kolegy začněte třeba vtipnou pohybovou výzvou a při telefonování choďte – když za den protelefonujete půl hodiny, znamená to půl hodiny chůze, a to už se počítá,“ radí Katarína Železná
Třicetiletá dcera trojnásobného olympijského vítěze i mistra světa v hodu oštěpem Jana Železného založila společně s parťačkou firmu Fitgee. Její ambicí je naučit lidi pracující v kancelářích jednoduché pohyby, které zvládnou kdykoliv během dne.
Jak funguje váš projekt teď v době epidemie, dá se realizovat i online?
Jasně, momentálně rozhýbáváme lidi hlavně online. Pořádáme webináře pro firmy, na kterých zaměstnance učíme, jak na home office i den za pracovním stolem bez bolesti zad, krční páteře a rukou. Navíc každý týden pro zaměstnance spolupracujících firem pořádáme pravidelné dvacetiminutové protahovačky, které jsou speciálně vyvinuté pro sedavou práci.
Můžete popsat, jak to probíhá?
Lektorka i zaměstnanci dané společnosti se připojí k vybrané platformě a cvičí společně v reálném čase. Moc nás baví, když si lidé také zapnou kameru. Kolegové se pak třeba vidí po dlouhé době a cvičení jim připomíná, že jsou jeden tým. K rodičům se navíc připojí i děti – to jsou pak naše protahovačky takový rodinný teambuilding. V poslední době ale vzděláváme také učitele a rodiče – naposledy například ty z okolí Mnichova Hradiště či ze Základní umělecké školy Orchidea v Brně.
V saku, košili i v sukni
Co je učíte?
Například, jak se během výuky protáhnout. Ukazovali jsme jim pohybové výzvy pro děti, které zvládnou zařadit do online přednášky. A také jsme jim vysvětlovali, jak se při hraní na klavír starat o své ruce či kompenzovat zátěž vyvinutou na krční páteř při hraní na housle. Z toho mám velkou radost, protože naše tipy pak zařadí do výuky a inspirují tak děti. Ale musím přiznat, že i když máme s kolegyněmi rády i 2D lidi, tak na ty 3D do kanceláří se už opravdu těšíme! (úsměv)
Kdybyste měla možnost pracovat v běžném režimu, jakým způsobem „výuka“ probíhá?
Nejčastěji začínáme praktickou přednáškou „Jak sedět a vlastně se hýbat“ se spoustou aktivizačních cvičení. Během ní lidem ve firmách vysvětlujeme, co dělat v průběhu pracovního dne, aby je na jeho konci nic nebolelo. A pokračujeme pohybovým workshopem, na němž si společně ukazujeme, jak se v průběhu dne protahovat. Učíme je úplně jednoduché kompenzační cviky pro sedavé zaměstnání, které zvládnou kdykoliv a kdekoliv. A na závěr občas přidáváme i individuální konzultaci s fyzioterapeutkou či nastavení pracovního místa – můžete totiž mít třeba i tu nejlepší a nejdražší židli na světě, ale když ji nebudete mít správně nastavenou, tak vám tolik nepomůže. Cvičení zvládne opravdu každý, a to třeba i v saku, sukni či košili, takže není moc důvodů se nepřidat.
No právě, daří se vám rozhýbat i nesportovce?
Naším největším úkolem je lidi motivovat, inspirovat a nabídnout jim jednoduché tipy bez ohledu na to, kolik mají času po práci, jak jsou pohybově zdatní, či co mají právě na sobě. Když to během webináře či semináře dokážeme, není už úniku ani výmluvy a oni opravdu začnou.
Začít je jedna věc, ale udržet si motivaci druhá...
Důležité je vytvořit si návyk. Pomáhá k tomu spojit si novou aktivitu s nějakou dosavadní – například pokaždé když si uvařím čaj, udělám si jednu protahovačku. A taky je fajn na sebe od začátku úplně netlačit. Občas máme tendenci dávat si velké cíle, které nejsme schopni naplnit, a tak nakonec neděláme nic. Nemusíme se přece každý den protahovat půl hodiny a sportovat hodinu po práci. Když zrovna ten den nestíháte sportovat, dodejte pohyb do dne v podobě jiné aktivity. Třeba tím, že vystoupíte o dvě tramvajové zastávky dříve a projdete se.
Lidé se vztahem ke sportu to mají jednodušší, že?
Ale i aktivním lidem vysvětlujeme, že to není jen o jedné hodině sportu po práci, ale také o tom, co děláme zbylých 23 hodin. Představte si, že byste jedli celý den v kuse fast food, večer byste si dali salát a čekali, že ta miska zeleniny vše zachrání. Nezachrání! Stejně tak je to se sezením a hrbením se. Nemůžete sedět 8, 10, 12 hodin denně a čekat, že to tělu vynahradíte hodinou sportu po práci. Aby vás nic nebolelo, potřebujete zařadit pohyb a prevenci také do pracovního dne.
AHA moment
Můžete být konkrétní. Jak si takový pohyb máme představit?
Jsou to pohyby, které zvládnete v podstatě kdykoliv a kdekoliv. Jednoduché, ale naprosto účinné. Pár příkladů: Než se vám dovaří káva či voda na čaj, můžete třeba spojit ruce za zády a protáhnout si tak prsní sval. Kvůli hrbení se při práci za počítačem se hodně zkracuje. Při telefonování se sluchátky v uších zase zvládnete upažit obě ruce do strany a zápěstí „zalomit“ do úhlu devadesáti stupňů. Prsty přitom směřujte vzhůru a hezky je rozprostřete co nejvíce od sebe. Po chvíli v této pozici ukloňte hlavu na jednou stranu a pak zase na druhou. Tohle je skvělá protahovačka pro naše ruce, které přes den při klikání na myš hodně zatěžujeme.
Zvládneme něco i při cestě domů?
Třeba takzvanou „zásuvku“, při které bradu a čelo zasouváte dozadu jakoby proti vaší krční páteři. Pomoci si můžete i dvěma prsty, kterými mírně tlačíte na bradu. Při práci na počítači máme tendenci hlavu předsouvat a vlastně jít za obrazovkou, tenhle cvik je skvělou kompenzací, uvolňuje přetížené svaly na krční páteři a pomáhá předcházet bolestem.
Máte už zpětnou vazbu?
V jedné velké české firmě, kde pořádáme pravidelné dvacetiminutové protahovačky, si dělali malý průzkum. Až 94 % zaměstnanců uvedlo, že má tahle jednoduchá aktivita opravdu pozitivní vliv na jejich tělo a cítí se díky ní lépe. Co nás navíc potěšilo je, že 91 % zaměstnanců mělo po protahovačkách lepší náladu a 40 % bylo dokonce produktivnější. Nejčastější zpětná vazba pak byla, že by si přáli, abychom se s nimi protahovali častěji. Zaměřujeme se nejen na to, co říkáme, ale i jak to říkáme.
Co to znamená?
Necháváme třeba účastníky během přednášky spojit ruce za zády, kdy jedna ruka jde spodem a druhá horem. Už máme vysledované, že více než polovina lidí se sedavým zaměstnáním tohle nezvládne. Mají totiž zkrácený prsní sval. A to je takový „aha“ moment, kdy si uvědomí, že něco jednoduchého nedokážou. Hned potom jim vysvětlíme, proč tomu tak je, z jakého důvodu je to problém a dáme jim jednoduchý tip, jak to změnit. Takových aktivizací máme celou řadu a pomáhají nám lidi motivovat a přesvědčit, že potřebují začít.