Umožněte dětem se občas nudit
„Nudím se.“ Je to maličká fráze, přesto má moc zahltit rodiče kaskádou strachu, rozmrzelosti a viny. Pokud se někdo nudí, někdo jiný musel selhat v předávání informací nebo obohacování či rozptylování. A jak může někdo, dítě či dospělý, reklamovat nudu, když je toho tolik, co se dá dělat a mělo by být uděláno?
Ale nuda je něco, co je třeba vyzkoušet, raději než ukvapeně zahnat. V minulém století se nuda doporučovala, protože je strašná a zocelí vás. Navzdory této lekci se stejně většina dospělých naučila dospět. Nuda je užitečná. Je pro nás dobrá. Pokud na to děti včas nepřijdou, čeká je nemilé překvapení. Škola, přiznejme si, může být nudná a není práce učitele bavit stejně jako vzdělávat. Život není nekonečným průvodem zábavy. Lidé si na nudu jako přirozenou součást života zvykli. Vzpomínky na život před 21. stoletím jsou na nudu bohaté, stejně jako na určitou jednotvárnost. Pokud lidé nezaháleli v salónech, členové bohaté třídy chodili na dlouhé procházky a pozorovali stromy. Ti, kteří museli pracovat, to měli mnohem těžší. Práce v zemědělství a průmyslu byla často otupující. A děti mohly očekávat právě takovou budoucnost a byly na tuto myšlenku zvyklé od útlého věku, ponechány bez pozornosti, jen s vidinou knih a větví stromů, později s vidinou odpoledne stráveného před televizí.
Nečinnost jako rodičovské selhání
Sám jsem byl rád, když jsem měl před sebou vidinu volného odpoledne bez dozoru. Zpětně jsem si uvědomil, jak taková odpoledne byla inspirativní. Není nic lepšího než prázdný papír, volné hřiště, kolo v garáži nebo zamrzlý rybník.
V současné době je vystavení dítěte takové nečinnosti často považováno za zanedbání rodičovských povinností. Setkal jsem se s názorem, že děti, které se po škole nudí, by měly být zapsány za každou cenu na mimoškolní řízené aktivity, a zaneprázdnění rodiče by měli přerušit svoji práci a kreslit si se svými dětmi, pokud jsou o to požádáni. Každá volná chvíle by měla být optimalizována, maximalizována a řízena směrem k cíli.
Je to do velké míry odraz nás samých. Když se připravujeme na delší cestu autem nebo letadlem, často se chováme jako armádní důstojníci chystající se na složitý pozemní manévr. Jaký film si stáhneme do iPadu? Měli bychom si nahrát nový dokument pro celou rodinu, nebo podcast? Je v pořádku dovolit dětem hrát tu či onu hru, dokud se jejich mozek neroztaví na zadním sedadle? Co dělali naši rodiče, když jsme se na zpáteční cestě nudili? Nic! Nechali nás dýchat výpary benzinu, „přehlíželi“ dohadování sourozenců, nebo nás nechali hrát si s rozbitým bezpečnostním pásem.
Pokud jsme si kdykoli stěžovali na nudu, pak nám říkali: „Jdi ven.“ Nebo ještě horší: „Ukliď si pokoj.“ Bylo tohle zábavné? Ne. Bylo to užitečné? Ano. Proč? Protože, věci se také dějí, když se nudíte. Některé z nejnudnějších prací, kterými jsem prošel, byly rovněž ty nejkreativnější. Práce závozníka při odvozu dlouhého dřeva z lesa během prázdnin. Moje tělo, nohy i paže byly zahalené, aby nás nepoštípaly mouchy, ruce byly špinavé od vazelíny a oleje, aby jako montérky splynuly v jedno. Během přejezdů z lesa na pilu moje mysl neměla jinou možnost než se vrhnout do propracované říše fantazie.
Průvodci životem
To je tak, když se nudíte - příběhy se dostaví. Když jsem na jiné brigádě kontroloval potraviny, zjistil jsem návyky zákazníků při nákupu. Muž kupující jahody a balení šesti kusů piva večer těsně před zavírací dobou: co z toho bylo plánováno koupit jako nutnost a co jako impulzivní nákup? Jakmile se opravdu zabydlíte v efektech nudy, ocitnete se na cestě objevování. V zajetých automatismech začínají vyvstávat nové myšlenky. To je důvod, proč nás tolik užitečných věcí napadá ve sprše, když jsme v zajetí světské činnosti. Necháme toulat svoji mysl a následujeme ji tam, kam směřuje.
Je to stejné, jako když má hráč zautomatizované vzorce z tréninku a během utkání díky tomu dostane prostor vytvořit něco nečekaného, nového, kreativního. Samozřejmě, to není nuda sama o sobě, která je důležitá. Důležité je, co s ní uděláme. Když dosáhnete bodu zlomu, nuda vás učí konstruktivně reagovat, abyste z toho něco vytěžili. Avšak pokud nebudeme čelit pravidelné „výživě“ otupující nudy, nikdy se nenaučíme, jak ji porazit. To se může stát různými způsoby. Můžete se zahloubat do sebe a využít čas k přemýšlení. Můžete sáhnout po knize. Můžete si představit, jak získáte lepší práci.
Nuda vede k útěkům do fantazie. Nakonec vede i k sebekázni. K vynalézavosti. Schopnost zvládat nudu je také spojena se schopností soustředit se a kontrolovat se. Podle mě je důležité, aby se děti uměly nudit, aby jim bylo umožněno nudit se, když jsou mladí. Nepovažuji to za problém, kterému je třeba se vyhnout nebo je třeba ho vymýtit něčím „vyšším“. Na nás je, abychom je to naučili, byli jim nablízku, když nás potřebují. Buďme průvodci jejich životem, nikoliv jejich loutkohercem. Připraví se tak na realističtější budoucnost. Nuda nás učí, že život není přehlídkou zábavy. Mějme na paměti, že plodí kreativitu a soběstačnost. Vše se dá zobecnit, avšak nejdůležitější je vzít v potaz individualitu dítěte, používat selský rozum a naslouchat vlastní intuici. Zkrátka mít vše v rovnováze.
Autor: Michal Ježdík
Text je převzat z magazínu Coach, který připravují Trenéři ČOV a vychází každé první úterý v měsíci jako příloha deníku Sport.
