​2. díl: Raná specializace nemusí vadit

První díl Dialogu s Antonínem Plachým otevřel ožehavé téma „raná specializace“. Dospěli jsme k tomu, že smysluplnější by bylo mluvit o „jednostranné“ specializaci. Dnes téma dokončíme a abychom pouze nespekulovali, vezmeme si na pomoc reálná data. Co vlastně znamená z vývojového hlediska jednostranná specializace v řeči čísel tedy počtu tréninkových hodin.

HANÍK: Posledně jsme se spolu bavili o předčasné specializaci při sportování dětí. Tak navažme, kde jsme skončili. Když dítě začne provozovat svůj sport vážně, bývají kritizovány zdravotní a psychické dopady jednostranného tréninku. Jak to vidíš?
PLACHÝ: Každá intenzivní činnost přináší negativa a pozitiva. Taky se hrou a tréninkem rozvíjí třeba hustota kostí nebo mozkové procesy důležité pro běžný život. Rozhodování, orientace v prostoru, překonávání bolesti či neúspěchu, ale také umění se radovat se z úspěchu, spolupracovat a být zodpovědný, třeba jen tak, že když jsem řekl, že někam přijdu, tak zkrátka nemůžu jen tak nepřijít, když se mi zrovna teď nechce. To je snad dost pozitiv, ne?
HANÍK: Připadá mi až trestuhodné, že tohle musíme ještě někomu vysvětlovat …
PLACHÝ: Souvislostí a benefitů je celá řada, a to tady neřešíme třeba prevenci, obezity, cukrovky atd…
HANÍK: Je přeci známá teze, že psychika se projevuje v pohybu a utváří se pohybem. To, že sport podporuje zdraví je ochoten uznat i nepřítel sportu, ale i spolu-utváří i duši člověka.

Hledat cesty

PLACHÝ: Upřímně řečeno, někdy rádoby odborný článek udělá medvědí službu vyhrožováním, co vše se může stát když …. Já osobně raději hledám cesty, jak děti bavit, aby to mělo co nejdelší trvanlivost a zdravotní přínosy. Nehledím na to černými ani růžovými brýlemi. Sedět několik hodin ve škole na židli také není nic zdravého. Vlastně je škola z tohoto pohledu zdravotně závadná, ale přináší přeci vzdělání.
HANÍK: Dobře. Ale pro rozbor tématu raná specializace a zkusme si popsat, o jakých počtech hodin sportování se tu bavíme …
PLACHÝ: Jasně. Pokud chceme mluvit o rané specializaci, je třeba popsat co si pod tím kdo představuje. Hrát několik hodin denně na housle, je také těžká zátěž pro organismus, ale hudba dál bude krásná a bez jistého drilování v raném věku dovednost sama nepřijde.
HANÍK: Jsou ale i děti, které by hrály neustále, ať už fotbal nebo na housle. Je jich sice daleko méně, protože hraní na mobilu je i pro tyhle typy silně svádějící zábavou „zadarmo“, ale zatím díky bohu nevymizely.
PLACHÝ: Jenomže pozor! I u těchto dětí je třeba hlídat to, jak často hrají. U nich ne proto, že by třeba vyhořeli psychicky, ale protože by je mohla jednostranná zátěž „sežrat“ fyzicky.
HANÍK: Já si tedy pamatuji, že jsme byli při hře neunavitelní, ale chápu, že přenášet věci mechanicky bez kontextu dnešní doby, je blbost. Tak ještě jedna věc. Někdy se mluví o 10 000 hodinách, které musí zvládnout sportovec, než dospěje k mistrovství. Tenhle výzkum byl původně provedený na muzikantech a my jsme tenhle koncept trochu přebrali do sportu. Co si o tom myslíš?
PLACHÝ: No právě, když dodržíme, co jsem předtím říkal, pestrost aktivit, tak dětem můžeme „naložit“ i víc. Pojďme seriózně počítat. Když začne dítě „organizovaně sportovat“ v 5 letech, 2x hodinu v týdnu, tak po odpočtu prázdnin v zimě i létě bude jeho aktivita asi 41 týdnů, tedy 82 tréninků za rok. Ve druhém roce (U7) už ale přibude ve druhém pololetí třetí trénink, což znamená + 20 hodin, 20 za nějaká utkání, a třeba 25 na soustředění.

Tisíce hodin organizovaného tréninku

HANÍK: Jestli dobře počítám, tak je to nějakých 250 hodin v ročnících před-přípravky, U6 a U7, strávených jenom v klubu nasměrovaném ke sportu. Pro míčové sportovní hry je to v tento okamžik skoro jedno, všechny děti potřebují běhat, chytat, házet, padat, prát se atd…. tedy všeobecnou pohybovou a míčovou gramotnost, byť směřovanou k jednomu sportu. Ale z hlediska zdravého vývoje se dítě má podle mého trochu intenzivněji hýbat každý den.
PLACHY: Počítejme dál. Přichází kategorie U8 a U9, kdy děti do devíti let již pravidelně hrají utkání či turnaje a trénují již 1,5 hodiny. Tedy za oba roky nárůst na 542 hodin. V následujících dvou letech U10 a U11 je to podobné taky přibližně 542 hodin, přestože může být turnajů o něco více a trénink třeba bývá o nějakých 10-15 min delší. Naproti tomu jsou tam nějaké nemoci, školy v přírodě a jiné překážky.
HANÍK: Ty to na mě ale chrlíš, to máš ze zkušenosti?
PLACHÝ: Jasně, a nejen ze své, počítej dál … je konec přípravek a jdeme do mladších žáků U12 a U13. Děti trénují asi 44 týdnů (4-5 týdnů volna v létě, jarní prázdniny, cca 14 dní přes vánoce a možná škola v přírodě = asi 8 týdnů mimo klub) trénují 3-4x týdně + zápas a ještě jeden školní trénink, tam kde jsou sportovní třídy. Dejme tomu, že tréninkový čas se prodlouží na 105 minut. Dohromady to tedy dělá v kategorii U12-U13 cca 870 hodin. Pokud bychom pro následné kategorie U14-U17 započítali objem 46 týdnů, 4 tréninky v klubu + jeden školní + 1 zápas a přidali 60 hodin letního a zimního soustředění ročně tak jsme za další 4 roky v kategorii U14-U17 zhruba na 1900 hodinách.
HANÍK: Chápu to tak, že se chceš dopočítat do 10.000 hodin?
PLACHÝ: Počkej ještě, v období U18 –U21 máme 47 tréninkových týdnů 5x v týdnu + 1 individuální + 1 zápas, vše po 2 hodinách + dvě soustředění 60, což je zhruba 800 hodin za rok, celkem tedy U18-U21 2400 hodin.
HANÍK: Už vím, kam míříš. Hráč po 11 letech činnosti dosáhne na zhruba 6500 hodin strávených organizovaným tréninkem v klubu.
PLACHÝ: Připočítej zhruba 500 hodin na školní tělocvik, což je tak či tak zoufale málo tak jsme na 7000 hodinách.
HANÍK: Pokud bychom věřili principu 10000 hodin k mistrovství ve svém sportu, tak bychom se dostali k cílovému číslu asi ve 24 letech. Čili jme to vlastně nestihli a naši konkurenti v jiných zemích k 10.000 hodinám dospějí dříve.
PLACHÝ: No, ono je to v jiných zemích s tím organizovaným tréninkem dost podobně, ale jelikož si uvědomují význam pohybu tak zavádějí každodenní tělocvik ve školách. Třeba Maďarsko nebo Rakousko. Takže když se vrátím k nám hráči v 21 letech chybí 3.000 hodin.
HANÍK: No právě. Organizovaným tréninkem se dá ten počet dohnat velmi těžko, a když, tak je to na sílu nebo za cenu jednostranné zátěže.
PLACHÝ: Přesně. To, jak dlouhá bude kariéra, závisí na tom, jak dobře byla založena, kolik času tomu bylo a čemu věnováno, jak kvalitní byl trénink a jak byl vyvážen, aby vydrželo zdraví i po třicítce, která dnes není nutně hraničním věkem pro ukončení kariéry. Profi sport se dá hrát až do 40 let, pokud se režim dobře založí v dětském věku, a to už jsme říkali v minulém dialogu. Tedy pokud chceme, aby člověka jeho hlavní sport bavil i v 18 letech, ať už je to fotbal nebo něco jiného, nesmíme mu v dětství obsadit všechny víkendy turnaji a zápasy. Je třeba hlavní aktivitu doplňovat výlety na kolech, zájezdy na hory, dovolenou s rodiči nebo na vodu. Čili pokud jsou opravdu pravidelné další aktivity, dítě bruslí, plave či provozuje jiné sporty, nasbírá 10.000 hodin přirozeně a bez rizik jednostranné specializace. V tomto případě je hlavní sport prostě jeho nejoblíbenější a často provozovaný koníček, který se může nebo nemusí v budoucnosti stát jeho životní činností. Ale jsou tu i ty benefity herní. Hráč umí dovednosti, tak si více věří a dovolí si je použít v utkání, tím že roste sebedůvěra roste i úspěšnost a zase ochota trénovat více, protože lidé rádi zdokonalují to, co jim jde. Na dovednost se nabaluje úspěšnost, sebedůvěra, herní odvaha a zvětšuje se to jak sněhová koule.
HANÍK: Já myslím, že teď jsi řekl hrozně důležitou věc. V dětství jde o intenzivního koníčka čili klidně můžeme mluvit o rané specializaci, ale s pozitivním vyústěním.Myslím, že to by mohlo být i poselství našeho dialogu.

První díl rozhovoru najdete ZDE.

Partner Partner

Sport v okolí, společný projekt Sazky a Českého olympijského výboru, pomáhá veřejnosti najít co nejsnazší cestu ke sportu.

Kalendář sportovních akcí a největší veřejná databáze sportovních klubů doplněná o užitečné a zajímavé informace, a to vše na jednom místě.

Partner Partner Partner Partner Partner